Reklamní sdělení
Tvorba webových stránekhttps://blog.pageride.comPoznejte výhody balíčku služeb Premium! Aktivujte si jej na 30 dnů ZDARMA.
Měj své vlastní webové stránky!https://www.websnadno.czMít své vlastní webové stránky nebylo nikdy jednodušší. S WebSnadno je můžete mít i Vy.
E-shop snadno & rychlehttps://www.websnadno.czSystém WebSnadno nabízí moderní e-shop s podporou on-line plateb.




Příběh T.O. Zálesí sepsán pro každého, kdo osadu znal a také pro kamarády, jejichž zvadla a novoročenky, adresované osadě T.O. Zálesí, zůstaly bez odezvy nebo se jim tehdy vracely nazpět.


Na osadu, později pojmenovanou Zálesí, od léta roku 1966 začala zprvu jezdit parta trampů, čtyř studentů havlíčkobrodského a humpoleckého gymnázia: Mušketýr, Georg, Frankie a Stan. Postupem času přibývali do party další kluci, z Humpolecka a z dalších obcí podél Želivky až ke Zruči nad Sázavou. Parta zde vybudovala pěkný, prostorný srub, aby sem mohli jezdit i v zimě a pohodlně se zde všichni uložili.
T.O. Zálesí byla velmi oblíbená u místních. Zdejším starousedlíkům kluci pomáhahali s drobnými opravami stavení, při žních. Na osadě byla pořádána spousta potlachů, jezdily sem party trampů především z Brdských lesů, ze severní Moravy a kytary zde zněly dlouho do nocí.
Tramping se v sedmdesátých letech potýkal s velkou nevolí státu. Touha po nezávislosti a svobodě nebyla tolerována. Dvojnásob se to vztahovalo na T.O. Zálesí. Nejen, že osada vešla do povědomí širokého okolí, její členové byli protisocialisticky velmi aktivní. Prosluli např. "pochody proti proudu", podporou Charty 77´ nebo jejich protirežimní letáky množené cyklostylem. A tak se stalo, že v jeden sychravý podzimní den roku 1979 přijela na osadu tehdejší Bezpečnost, srub byl srovnán se zemí, s ním veškeré vnitřní i venkovní zařízení a vybavení. A začal "zátah" na všech 16 členů osady. Výslechy, rezumé v červnu 1980. Mušketýr a Cigi byli odsouzeni na 2,5 a 2 roky, další vyvázli s podmínkami, bez trestu odešli dva kluci. Poté se osada v plném složení už nikdy nesešla, mnozí se viděli naposled.

Na osadu jsem se vrátil po jedenácti letech, na podzim roku 1990. V novinách mne zaujal inzerát prodej chaloupky. Říkám si: "no jo, vždyť to je stavení babičky Kovářové z osady" ... Neváhal jsem ani minutu a tu její chaloupku, která tady po ní zůstala, jsem přešťasten koupil. A po letech se také vidím se Stanem. Žije zde. Přestavěl chalupu, kterou zdědil po prarodičích. Jejich byl i pozemek, kde stával náš srub. Slovo dalo slovo, za dva roky jsme se pustili do opětovné stavby srubu. Dnes stojí, ve vší parádě. Potom jsem s Ludvou, který se vrátil ze štreky po světě, skončil v humpoleckém spolku, který šéfují Orlík a Stan. Takže klikaté cesty svedli dohromady část bývalé T.O. Zálesí.
Kdysi nás bylo šestnáct, zůstali jsme čtyři, tehdy jsme byli kluci, dnes starci, kteří vzpomínají. O tom, jak jsme připravovali výroční oheň, kde měli být i další z naší bývalé osady, je výpověď v řádcích níže.




Čekali jsme rozsudek, vězení, nebylo to idilický,
zvlášť když tě označili nálepkou ... politický.
Přišla doba zlá a někteří začali se bát,
rozhodli se tedy odejít za ostnatý drát.
První odešel Padre, bylo to takhle jednou k ránu,
potom dalších dvanáct po něm, také vzalo dráhu.

Úvodem vzpomenu na Žaka, Mušketýra a George,
kterým bych marně volal či psal,
před časem si je k sobě pán Bůh vzal.
Nebylo možné s nimi rozloučení,
všichni už léta žili v jiné zemi.

Frankie byl vždy šerifem naší osady, moudrý, sečtělý,
v osmašedesátém byl komunisty vyhozen ze školy.
Vydal se do Ameriky, těšil se tam velice,
s rodinou žije v Yukonu, mají srub na Medvědím potoce.

Do Česka na potlach? Přijel bych rád, volá Bill,
nepustí ho ale Jana, vzal si ji za ženu svou.
Kde on vlastně je? Jak nazval to město Karel Kryl?
Metropole Bavorska, Mníšek pod Alpou ....

Kočí by nemohl být kozákem, kdepak ruský Don,
stále se prohání na koni u Lake Oregon.
V americkém národním parku dělá ochránce třicet let,
vždy žil jako tramp a svůj slib dal krásné indiánce Violett.

Eifel měl své plány, pozval nás všechny do putyky,
kluci, mějte se tu fajn, svět je veliký, odjíždím asi do Ameriky.
Skončil na Novém Zélandu, luxusní saloon tam koupil,
sám už na vše nestačí, pomáhá mu i jeho Annie-Lill.
Lákají místní jedlíky a učí je tam jíst guláš a české knedlíky.

Placák? On je jackpot, výhra a nechci, aby s námi byl.
Prosím? Prý už dávno komunistům a fízlům odpustil.
Žije u Davosu nad tím velkým srázem,
není s ním rozumná řeč, stal se z něho ochlasta a blázen.

Padre své srdce a duši už v mládí odevzdal pánu,
jako první z Česka odešel a od té doby slouží Vatikánu.
Řekl: "Vzpomínám na osadu, Želivku a ten most,
         krásné mládí, poté trpká zkušenost.
         Můj pán mi našeptává - nikam necestuj -,
         zdravím tě a všechny vás tam Bůh opatruj."

Cigi tvořil často dlouho do noci, uměl krásně malovat,
socialističtí konšelé mu ale nedovolili umění studovat.
Odcházel jako bezejmenný, uznání se dočkal až v cizině,
potřebné umělecké vzdělání dostal na pařížské Sorboně.
Dnes má své sídlo v Saint-Denis, tam, ve spodních ulicích,
škoda, o jeho galerii jsou dnes asi chudší v Čechticích.

Máca si bohatou ženu vzal a usadil se na německém venkově,
vše bylo zprvu nádherné, hospodářství rostlo jedna, dvě.
Než si oblíbil hernu, kasino a už se to vezlo s ním,
rozhazoval spousty peněz, než přišla žena s prohlášením.
Rozvod, smlouva: "všechno rodině vrátíš ty hajzle mizernej,
budeš tu dřít víc než jiní, dokud nebudeš celej dřevěnej".

Honza-Očko, tramp, mohl být i sportovcem-profíkem,
z celé osady byl nejmladší, společně s Orlíkem.
V osmdesátém jsme byli na pivu, na humpoleckém Kuchařově,
teď po něm marně pátrám i v jeho rodném Trhovém Štěpánově.
Před lety odešel do Švédska, kamsi k polárnímu kruhu,
jeho jediného jsem nenašel a to si dávám k dluhu.

Nepřijede nikdo, ani jediný,
asi jsme se léty změnili.
Jednomu se nechce, druhého zdraví souží,
prý bylo by nad jeho síly, dostat se přes velkou louži.
Další řekne, za pozvání ti děkuji vřele,
kámo uvědom si, Česko už mám u pr...e.
Co bylo dříve již není, asi to má tak být,
včera byl kamarád, dnes prevít.

Ludva byl desítky let po světě na vandru, toulal se a snil,
když se vracel do Česka, za hranicemi se ze sna probudil.
Cestou domů takhle jednou pod širákem spal,
nějaký poberta mu ve spánku část úspor z vesty vzal.

Orlík a Stan spolu táhli pověstnou káru klubu léta dlouhá,
nikdy nepřestali věřit a vpřed je hnali příznivci a také touha.
Získat titul a přivézt do Humpolce, povedlo se, věc je jistá.
Kdo této partě nefandil? Snad jen škarohlíd a komunista.

Všechno zde uvedené jsem rád pro Vás psal,
nejsem poslední, nejsem ani indián,

                       Váš kamarád ze Zálesí
                                                           Mohykán